OT-64 SKOT

Do Aše se  sjela i technika z okolních rot a praporů a týden se nacvičovalo a leštilo.Gumy se natíraly lakem na pneumatiky s názvem MADO-lak,vše ostatní barvou khaki,nebo naftou,aby se barva krásně oživila.Pro nás účastníky to byl krásný týden osvobozený od služeb a dalších činností běžného dne na "čáře." Mě dělal velitele vozu četař Láďa Provazník se kterým jsem narukoval na vojnu a navíc jsme spolu chodili do školy a byli jsme velmi dobří kamarádi.Užívali jsme si krásného počasí,které ten týden panovalo a bylo tam i spousty humoru a taškařic s ostatními kluky.Nácvik probíhal v okolí nádraží na takové široké hlavní ulici ,kde se také konaly slavnostní přísahy.Chodili se na nás dívat lidé a pobíhaly tam spousty dětí, kterým se občas hodil nějaký odznáček.

No a po tom týdnu nastal odjezd směr Františkovy Lázně.Slunce bylo už v tomto období vysoko,když jsme asi v 8 ráno vyjížděli v koloně z Aše.Z motorů šla oblaka namodralého kouře,ve kterých sluneční paprsky vytvářely ten správný koloryt.A v lesních úsecích, kde slunce probleskovalo mezi stromy, to bylo ještě krásnější.Ona taková jízda ve vojenské koloně má vždy své kouzlo a každý účastník je nedílnou součástí něčeho velikého a celistvého.Monotóní pravidelný zvuk motorů tomu dává takové tajemno a velitelé vozů se tváří důstojně a upřeně sledují cestu.Rychlost bývá stanovena na 40 km/h,aby nedocházelo k nějakým krizovým situacím.A tímto tempem jsme asi za 45 minut dojeli na místo určení.Zastavilo se na seřadišti a bylo dostatek času skočit si do obchodu pro limonádu a tatranku.Tenkrát to pro nás bylo pochutnáníčko.Já jsem si koupil Ovonu-to byl takový hustčí nápoj z rozmixovaných broskví,nebo meruněk v lahvičce asi 0.25l a v té době to byl fakt luxusní a chuťově vynikající výrobek.Samozřejmě došlo i na cigára,i když mnozí z nás je fakt mít nemuseli.Ale ta slavnostní nálada a pocit důležitosti nás mladých kluků zapříčinila to,že si snad každý zapálil.A také jsme tím "machrovali"před těmi davy lidí,kteří se na tu slávu scházely.

Pak nastala hodina H a velitelé začali pobíhat a organizovat pořadí jednotlivých typů vozidel.To trvalo asi hodinu a pak to přišlo.To co jsme nacvičili jsme museli bezchybně provést na ostro.Byla to docela síla a měl jsem velikou trému.Všude davy lidí a já jsem zaregistroval i tenkrát veřejně známé osobnosti a několik herců a héééreček :-).-)Na redukovanou dvojku a ve středních otáčkách jsem jako levé vozidlo ve dvojici držel linii s pravým.Motor šel pravidelně a tak asi po 50 metrech to ze mě spadlo a přehlídku jsem si začal užívat.Dopadlo to dobře a na konci trasy jsme se sjížděli takzvaným zipem do jednotné řady.No a to bych nebyl já,aby mě zase něco atraktivního nenapadlo.Nechal jsem si před svým OT-64 větší mezeru,vytáhl jsem sytič a plyn sešlápl prudce až na podlahu.Tím jsem mu dal pěkně "napít" a z obou výfuků se vyvalil husý černý dým.Předek vozidla se zvedl na pérech nahoru a já takových 20 m prosvištěl s těmito efekty davem lemujícím širokou třídu.A ono to zabralo a sklidil jsem potlesk mnoha přítomných.Hned jsme to s Ládou v mikrofonech vyhodnotili a byli na to patřičně hrdí.

Návrat do Aše už nebyl v koloně,protože vozidla se rozjížděla po vlastní ose ke svým jednotlivým rotám a vyšší důstojníci samozřejmě zůstali na hostinu a další zábavu.Dostali jsme rozkaz dodržovat dopravní předpisy a každý sám dojet do svého autoparku.Tak jsme s Láďou vyrazili směr Aš a plni dojmů jsme to řezali,co to šlo.Někde v půli cesty po takovém sjezdu s kopce jsem zastavil na odpočívadle s tím,že vlastně nikam nepospícháme a užijem si volnost mimo "kasíno." Tak jsme tam asi hodinu seděli a kecali o civilu a o babách.No znáte to.Potom jsme zase vyrazili ze stínu lesa na rozpálený asfalt a opět plný kotel.Dojeli jsme do Aše a někde v místech prudkého stoupání v ulici blízko restaurace Na zátiší pociťuji,že motor přestává táhnout a zpomaluje nepřirozeným způsobem.Hned jsem zastavil a koukám-na teploměru motoru je 115 stupňů.Vylezu na pancíř a je to jasné!!!Víko mého průlezu zavřelo nasávání vzduchu k chladiči oleje a motoru.Kouřilo se z motoru jako z německého tanku a dost to smrdělo.Tak jsem sání otevřel a hned jsem chtěl nastartovat,aby se to vychladilo.Ale ono to šlo tak těžko,že motor nechytl.Prostě se motor trochu přiškvařil.Otevřel jsem tedy celé víko motoru,aby to mělo aslespoň trochu čerstvého vzduchu a každou chvilku trochu startérem protočil motor,aby se to nekouslo nadobro.No po chvíli to šlo čím dál lépe,až nakonec naskočil.Tak jsem ho nechal 10 min na volnoběh a teplota se konečně srovnala.V klidu jsme dojeli do autoparku v kasárnách zvaných Na východě a zaparkovali. Byla to trochu šmouha za jinak krásným dnem plným zážitků.